Barvy andulek:
V Austrálii žijí jen zelené andulky. Zcela zřídka se ve velkých hejnech normálně zbarvených andulek
*Jak příroda míchá barvy:
Zcela jednoduše řečeno: Existují dědičné dispozice pro modrý nebo žlutý faktor. Pokud se vyskytnou oba faktory zároveň, jako je to běžné, máme zeleného ptáka. Pokud jeden faktor vypadne, je pták žlutý, nebo modrý.
Zelené andulky mají v centrální části peří tmavá barevná tělíska a ve vnější vrstvě žlutá. Modrým andulkám chybí žlutý barevný pigment - modré zbarvení potom vzniká díky lomu světla, žlutým zase chybějí barevná tmavá tělíska a bílým obojí.
Tímto jednoduchým pravidlem lze objasnit nejen všechny barevné odstíny, ale i barvu strak. Barvy se vždy omezí modrou, žlutou, zelenou a bílou. Červenou nelze očekávat, i když mnozí ctižádostiví chovatelé o tom sní. Každé andulce je zcela lhostejné, jakou barvu má její partner. Pro chovatele má však velký význam spojovat zvířata tak, aby výsledkem jeho chovu byla
určitá očekávaná barva peří.
Kdo chce mít takové výsledky, musí se zabývat pravidly genetiky. O této problematice pojednávají různé odborné knihy.
*Barevné variety a jiné mutace:
Z mnoha příkladů z přírody a chovu je známé, že při rozmnožování se opakovaně objevují odchylky v barvě peří a v kresbě. První známou barevnou varietou u andulek byla žlutá andulka, která vznikla v Belgii v roce 1872.
Kromě toho vznikaly také mutace, které měnily tvar peří. Existují chocholaté andulky, jimž peří na hlavě roste do všech směrů a vytváří správnou ,,koňskou kštici", jiné andulky mají abnormálně dlouhé peří. U těchto chovatelských výstřelků je však sporné, zda již neznamenají příliš velký krok stranou od přirozeného stavu.
